Když jsem začala jezdit do Španělska, ještě jsem zažila poslední dozvuky starého světa. Světa, ve kterém byly role mužů a žen poměrně jasně dané: muž vydělává peníze, žena se stará o domácnost a děti. Neříkám, že to tak bylo všude, ale rozhodně jsem takové rodiny poznala.
Dnes je Španělsko úplně jiné.
Dnešní Španělsko patří mezi nejvíce feministické země Evropy: ženy studují, budují kariéru, vydělávají vlastní peníze, později zakládají rodiny a mnohem méně potřebují partnera z ekonomických důvodů. Mnoho věcí, za které jejich matky a babičky bojovaly, dnes považujeme za samozřejmost.
Jenže každá velká změna má i druhou stranu. A právě ta mě v posledních letech začala zajímat.
Když si dnes čtu španělské noviny nebo sleduji sociální sítě, výraz „manosféra" tu nacházím celkem často. Vidím skupiny mladých mužů, kteří mají pocit, že svět už není nastavený v jejich prospěch; influencery, kteří jim vysvětlují, proč jsou jejich problémy vlastně vinou feminismu; mladé kluky, kteří mají pocit, že nevědí, co se od nich vlastně očekává.
Přitom jejich tátové a dědové to měli jasné – bývali „macho" (macho = samec). A dnes se najednou bavíme o mladých mužích, kteří si nejsou jistí svou rolí ve společnosti.
Zas tak překvapivé to podle mě není. Španělsko prošlo během jediné generace změnou, která v některých jiných zemích trvala mnohem déle. Ještě za Franka a léta po něm byla role mužů a žen poměrně jasně daná. Dnes vyrůstají mladí lidé ve světě, kde tahle neférová, ale zato všem jasná pravidla neplatí. A je to dobře. Jenže spolu s nimi zmizela i část jistot, na kterých byly postavené předchozí generace.
Nejsou to mladí muži, kdo v partnerství určují hlavní směr. Všechno je potřeba vyjednat znovu a jinak: partnerství, rodina, práce, děti, očekávání. A ne každý se v tom orientuje stejně dobře.
K tomu připočtěme jednu důležitou věc – bydlení. Nájmy jsou vysoké, byty drahé. Stálá práce není samozřejmostí. A tak mladí Španělé odcházejí od rodičů mnohem později než generace jejich rodičů, a určitým způsobem nemají čas ani prostor být „mladí a nezkušení". Není divu, že někteří hledají jednoduchá vysvětlení. A internet jich nabízí spoustu.
Nejsem sociolog ani odborník na manosféru. Jsem jen člověk, který Španělsko pozoruje už přes třicet let a má možnost srovnávat ho s Českem i dalšími zeměmi.
A čím déle nad tím přemýšlím, tím víc mám pocit, že debata o machismu, feminismu nebo manosféře není ani tak debatou o mužích a ženách. Je to debata o tom, jak se lidé vyrovnávají se světem, který se změnil rychleji než kdykoliv předtím. Světem plným nejistot, informačního chaosu a cílených útoků na nejniternější bolístky nás všech.
Každopádně to není problém, který by se týkal jen španělských mužů. Týká se nás všech.