Mezi cizinci ještě stále přežívá onen pojem „latino lover", tedy temperamentní muž, tmavé oči, flamenco, vášeň a pověst legendárního milovníka.
Je to pravda?
Po šestatřiceti letech ve Španělsku si myslím, že odpověď je trochu složitější. A možná mnohem zajímavější. ❤️
Mám pocit, že ono slavné označení latino lover není ani tak o sexu. Je spíš o způsobu, jakým spolu muži a ženy komunikují.
Španělští muži bývají galantní: podrží dveře, pomohou s taškou, všímají si, jestli je partnerce příjemně, v restauraci zaplatí. Není to proto, že by ženu považovali za méněcennou, ale protože to stále patří k určité představě mužské role.
A ano, vím, že se to mění. Především ve velkých městech a mezi mladší generací. Přesto mám pocit, že rozdíly oproti střední Evropě jsou stále patrné.
Otevřenost
Španělé dokážou o mnoha věcech mluvit mnohem přímočařeji. Týká se to vztahů, sexu, menstruace, těhotenství, antikoncepce. Ve většině rodin nejsou tato témata tabu.
Pamatuji si, jak mě v devadesátkách překvapovalo, že se při rodinném obědě úplně normálně mluvilo o menstruaci, antikoncepci nebo partnerských problémech. Zapadalo to do mého pocitu, že se španělští muži dost dobře orientují ve věcech, o kterých se u nás dlouho mluvilo jen mezi ženami.
Nešlo o žádné intimní detaily. Jen o běžnou součást života. Tehdy mi to připadalo zvláštní. Dnes už ne.
Když se nad tím zamýšlím, možná právě tahle otevřenost vysvětluje část rozdílu mezi českým a španělským pohledem na vztahy a sex.
Flirt
Ten je ve Španělsku všudypřítomný. Nebývá agresivní ani vulgární. Což mě vrací zpátky k mému textu o alkoholu – flirt vypadá rozhodně jinak, když začne u velkého stolu plného dobrot a po dvou sklenkách vína, než po pěti pivech a dvou panácích v hospodě.
Lidé se dávají do řeči mnohem snáz než u nás. Hlavně proto, že mají víc příležitostí k setkávání. Život se neodehrává za zdmi bytu, ale mnohem více na ulicích a náměstích. Při oslavách, fiestách a feriích. V barech, na terasách, na promenádě, ve skupinách, které se pravidelně scházejí (castellers, gegants, cofradías…).
Fenomén latino lover z dovozu
Musím se smát, když si na tu dobu vzpomenu.
V Argentině došlo ke státnímu bankrotu a do Španělska přišlo několik velkých vln imigrantů z téhle země (mimochodem, mnohem víc „evropské", než bychom čekali). A mezi španělskými dívkami se šířilo přesvědčení, že právě Argentinci jsou ti úplně nejlepší milovníci.
Samozřejmě bylo potřeba to ověřit. 😊 Některým mým kamarádkám se to podařilo. A když jsme později porovnávaly výsledky našeho malého neoficiálního výzkumu, dospěly jsme k poměrně vědeckému závěru: bylo to fajn. Ale žádný zázrak se nekonal. 😄
Španělské ženy
Abych ale byla spravedlivá, nemůžu mluvit jen o španělských mužích.
Když jsem začala jezdit do Španělska na začátku devadesátých let, ještě jsem poznala generaci žen, které vyrůstaly v úplně jiném světě. V mnoha rodinách stále platilo, že nejdřív svatba, potom společné bydlení a teprve potom všechno ostatní.
Neříkám, že to tak bylo všude. Ale rozhodně to nebylo nic neobvyklého. Pamatuji si kamarádky, které měly dlouholeté vztahy, ale s partnerem nebydlely. Ne proto, že by nechtěly. Prostě se to tehdy ještě příliš nenosilo.
Dnes je Španělsko úplně jinde: mladí lidé spolu běžně žijí bez svatby a společnost to nijak neřeší.
Jenže jedna věc podle mě zůstala: španělské ženy většinou velmi dobře vědí, co chtějí. A také vědí, co mohou nabídnout. Vždycky se mi zdálo, že jsou v tomto směru méně dostupné než Češky. Ne proto, že by byly chladnější – jsou spíš o dost náročnější: partner musí mít práci, musí se umět postarat o sebe a ideálně i o partnerku a budoucí rodinu.
Řekla bych, že to je dáno (ještě i celkem nedávnou) historií. Tím, že během jedné generace získaly práva a možnosti, o kterých jejich matky nebo babičky mohly jen snít.
Každopádně španělské ženy si velmi dobře uvědomují, že jsou ženy a umějí s tím pracovat. Někdy s elegancí. Někdy s temperamentem. A občas i s odzbrojující přímočarostí.
Právě proto si myslím, že slavný obraz španělského „latino lover" nevznikl jen díky mužům. Vznikl i díky ženám, které od mužů očekávají, že budou muži.
Kde tedy legenda vznikla?
Když se dnes zamýšlím nad tím, proč vznikla legenda o španělských „latino lover", myslím, že odpověď neleží ani tak v ložnici jako v běžném životě.
V tom, že muži berou ženy jako ženy a ženy berou muže jako muže. Že si muži všímají detailů. Že se o ně zajímají. Že se o nich nestydí mluvit.
Ve Španělsku jsou vztahy, flirt, partnerství i sex přirozenou součástí každodennosti. Mluví se o nich. Žijí se. Neodkládají se na později.
Možná právě proto legenda o latino lovers přežila až dodnes.