Ráda bych začala tím, že moji španělští vrstevníci vyrůstali v zemi, kde byl sex tabu. Jejich děti ale vyrůstají v jedné z nejotevřenějších společností Evropy.
Pokud máte nebo budete mít možnost pohybovat se mezi Španěly, možná vás (stejně jako mě) překvapí, jak otevřeně se tu mluví o sexu, vztazích, homosexualitě nebo antikoncepci. Jenže ještě před několika desítkami let byla situace úplně jiná.
Dnešní mladí Španělé vyrůstají v jedné z nejotevřenějších společností Evropy. Jejich rodiče ale vyrůstali v zemi, kde se o sexu téměř nemluvilo. A jejich prarodiče žili ve státě, kde byla sexuální výchova prakticky zakázaná.
Tohle je příběh jedné z největších společenských změn, jaké jsem ve Španělsku přímo zažila — navazuji jím na první text o tom, jestli jsou Španělé latino lovers. Dělo se to před mýma očima a je to neskutečně zajímavé.
Franko: sex jako tabu
Za Francovy diktatury (1939–1975) byla společnost silně ovlivněna katolickou morálkou.
- Sex patřil do manželství.
- Antikoncepce byla problém.
- Rozvody neexistovaly.
- Homosexualita byla pronásledována.
Ve školách se sexuální výchova prakticky nevyučovala a pokud ano, šlo spíš o morální poučování než o informace. Dnes si to mladá generace už téměř neumí představit.
Přišla demokracie a s ní sexuální revoluce
Po Francově smrti se změnilo téměř všechno. Španělsko se během několika desetiletí proměnilo z jedné z nejkonzervativnějších zemí západní Evropy na jednu z nejliberálnějších.
Najednou bylo možné mluvit o věcech, o kterých se dříve mlčelo. Začaly vznikat nové časopisy, filmy, knihy. A právě tehdy se objevil člověk, který tuto změnu ztělesňuje možná víc než kdokoliv jiný.
Almodóvar
Pokud chcete pochopit moderní Španělsko, podívejte se na filmy Pedra Almodóvara.
Pro mnoho cizinců jsou šokující. Pro Španěly představují symbol svobody, která přišla po Francovi: homosexualita, sex ve všech podobách, nevěra, ženská emancipace, rodinné vztahy…
Všechno, o čem se dřív nemluvilo, se najednou objevilo na plátně. A bez příkras. Mám pocit, že bez Almodóvara se moderní Španělsko vysvětluje velmi těžko.
Lucía y el sexo
Pokud bych měla vybrat jeden film, který podle mě dobře vystihuje atmosféru přelomu tisíciletí, byl by to film Lucía y el sexo.
Ne kvůli erotice. Ale kvůli tomu, jak přirozeně zachází s tématy, která byla ještě o generaci dříve tabu. Když film vznikl, málokterá evropská země působila v otázkách sexuality tak uvolněně jako právě Španělsko.
Sexuální výchova
Neexistuje jeden centrálně řízený systém. Ve Španělsku se sexuální výchova liší podle regionů a škol. Přesto se jí věnuje poměrně velká pozornost.
Mluví se o vztazích, o antikoncepci, o pohlavně přenosných chorobách, o HIV, ale také o souhlasu nebo sexuální orientaci.
Významnou roli hrají v této oblasti zdravotnická centra, městské úřady, regionální vlády, centra plánovaného rodičovství a neziskové organizace. Ty připravují metodiky pro školy, pořádají přednášky a vytvářejí vzdělávací materiály financované i ministerstvem zdravotnictví. Témata zahrnují vztahy a partnerské soužití, antikoncepci, pohlavně přenosné choroby, HIV/AIDS, ale i složitější témata jako například souhlas (consent), sexuální orientaci, genderovou identitu a prevenci sexuálního násilí.
HIV a prevence
Španělsko bylo v osmdesátých a devadesátých letech jednou ze zemí západní Evropy, která byla HIV velmi silně zasažena. Proto se prevence HIV stala jedním z hlavních témat sexuální výchovy.
Dodnes se pravidelně organizují kampaně k používání kondomů, osvětové akce na univerzitách, informační programy pro mladé, testování a kampaně během festivalů a velkých kulturních akcí.
A jaká je moje zkušenost? Můj dojem po letech života ve Španělsku je, že mladí Španělé bývají v těchto otázkách velmi dobře informovaní. Samozřejmě to neznamená, že nedělají chyby. Ale téma sexu, vztahů, antikoncepce nebo sexuální orientace nepůsobí jako něco zakázaného nebo trapného. Je to prostě součást života.
LGBT
Tohle je možná největší změna ze všech.
Španělsko patří dnes mezi země s nejvyšší mírou společenského přijetí homosexuálů v Evropě. Manželství osob stejného pohlaví zde funguje už od roku 2005. Ve velkých městech jako Madrid nebo Barcelona je LGBT komunita běžnou součástí každodenního života.
Samozřejmě neznamená to, že neexistují problémy nebo předsudky. Ale pokud porovnám dnešní Španělsko s tím, které jsem poznala na začátku devadesátých let, je ten posun obrovský.
I proto je dnešní Španělsko v otázkách vztahů a sexuality tak zajímavé. Během jedné generace prošlo cestou, která jinde trvala mnohem déle: od společnosti, kde se o sexu téměř nemluvilo, ke společnosti, kde se o něm mluví úplně normálně.
Pro mě osobně je to další střípek do poznání španělské kultury a mentality. Tu velkou proměnu jsem zažila na vlastní oči a překvapovaly mě oba extrémy – silná katolická tradice na jedné straně a ještě silnější chuť všechna dogmata a tabu smést ze stolu a žít podle nových pravidel na straně druhé. Pravidel, která si určila nová generace.
Možná ještě víc než samotná změna mě ale fascinovala reakce generace starší. Generace mých rodičů i moje byla v podstatě postavena před hotovou věc. A podle toho, co jsem mohla během let vidět a zažít, se s ní většina společnosti vyrovnala překvapivě dobře.
Právě proto mi dnešní Španělsko nepřipadá zajímavé jen svou otevřeností, ale i tím, jak rychle dokázalo přijmout změny, které by ještě o pár desetiletí dříve působily téměř nepředstavitelně.